Březnice - historie kostela

Kostel sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského  

Zakladatelem kostela a jezuitské koleje byl Přibík Jeníšek z Újezda, pán na Březnici a jeho manželka Ludmila z Talmberga. Tito zakladatelé nechali v letech 1637-42 postavit kolej, při které bylo v roce 1654 zřízeno šestitřídní gymnázium a v roce 1659 seminář sv. Josefa. Kostel postavili milánští mistři Karel a Martin Lurago v barokním slohu v letech 1642-49. Kostel se skládá s presbyteria ukončeného třemi stranami osmiúhelníku a lodi, po jejichž stranách jsou čtyři kaple. Kostel je uvnitř zdoben štukaturou. Uprostřed lodi se nachází veliký kámen se znakem Jeníšků (nosorožec) a kryje vchod do hrobky, která je rozdělena do třech oddělení. V prvních dvou jsou členové řádu jezuitského a ve třetí je zakladatel Jeníšek († 1651), po jeho boku P. Jiří Ferus Plachý S. J., kazatel a duchovní spisovatel († 1655) a členové šlechtických rodů z Újezda a Kolovratů-Krakovských. Odpočívají zde i někteří dobrodinci chrámu i koleje.

Vnitřní úprava pochází z doby baroka. Za hlavním oltářem visí veliký obraz sv. Ignáce a Františka Xaverského od Ignáce Raaba. Před oltářem je stříbrná lampa z roku 1712. Pod vítězným obloukem jsou znaky Jeníšků a Talmbergů. Křtitelnice je z červeného mramoru.

Naproti renesanční kazatelně se nachází oltář sv. Víta. Ve skleněné rakvi je socha světce s jeho pravými ostatky, darované kostelu v roce 1671. Sv. Vít byl v roce 1728 zvolen patronem města Březnice.

V kaplích jsou následující oltáře. V pravé lodi: 1. Oltář ustavičné pomoci P. Marie. 2. Oltář s obrazem sv. Františka Xaverského od Škréty. 3. Oltář sv. Přibíka a sv. Felixe. 4. Oltář sv. panny Barbory s menším obrazem sv. Aloise.
V levé lodi: 1. Oltář se sochou P. Marie bolestné a obrazem posledního soudu. Na oltáři jsou v hedvábí upevněné ostatky sv. Justiny, sv. Romany a sv. Štěpána. Po stranách jsou sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny. 2. Oltář dušičkový. Obraz Krista Pána na kříži, prý též od Škréty. 3. Oltář Panny Marie Růžencové. 4. Oltář sv. Rodiny od Raaba s obrazy sv. Aloise a sv. Stanislava.
Ve výklencích jednotlivých kaplí jsou sochy: sv. Václava, sv. Floriana, sv. Jana Nepomuckého a sv. Alžběty. Naproti nim sochy: sv. Josefa, sv. Vavřince, sv. Prokopa a sv. Jakuba.
Na zábradlí kůru visí obraz sv. Mikuláše z původního březnického kostela a pod ním nad hlavním vchodem potom obraz zakladatele kostela a jeho manželky. Kostel je vybaven dvěma řadami vyřezávaných dubových lavic z roku 1711.
Na věže vysoké 48,6 m byly v roce 1826 zavěšeny nové báně přesně podle starých. V nich byly zvony: sv. Ignác 435 kg, P. Marie 250 kg, sv. Václav 175 kg, umíráček (sv. Barbora) 42 kg. Staré zvony byly vzaty v 1. světové válce a ty nové zde jmenované - mimo umíráčku – odebrány ve 2. světové válce.
V roce 1783 byla zrušena jezuitská kolej a užívána nejdříve jako kasárna, poté kanceláře podkrajského úřadu, dále okresní soud a berní úřad. Seminář byl změněn na obecní školu a gymnázium přeloženo do Písku. Zahrada byla prodána soukromníkům a dosud se tam říká v Koleji.
Po zrušení jezuitského řádu, tedy od roku 1788, se kostel stává farním a od roku 1894 děkanským. Nejstarší matrika je z roku 1639.