27. neděle v mezidobí - cyklus B - Manželství

27. neděle v mezidobí – cyklus B

Otázku o výhodách a nevýhodách manželství rádi probírali už staří spisovatelé. Ti si také umějí postesknout, že jho, které nesou ženatí muži, je příliš velké. Řečtí myslitelé uměli dát těmto mužským steskům vznešený filosofický podklad. Diskutovalo se o tom, je-li hodné filosofa, aby se ženil. Epikurovi žáci, pozdní stoici a akademici se celkem shodovali v tom, že intenzivní myšlení a hledání pravdy si vyžaduje klid. Ten však manželka a děti nedávají. „Zřídka má tedy filosof vstupovat v manželství“, říkalo se v té době. Moudrý člověk prý nemůže podstupovat tak velké riziko. Nikdy totiž neví, najde-li ženu dobrou nebo zlou. Starověk vůbec mluvíval pohrdavě o ženách. Pro svou nestálost a povrchnost prý není schopna moudrosti. Je tedy jen jakési nutné zlo. A sv. Tomáš Morus, kancléř anglické královny, nakonec popravený pro věrnost církvi, velice vzdělaný pán, uměl si vtipně s těmito výroky hrát. Když se mu smávali, že si vzal ženu příliš malinkou, říkával: „ze zla si máme vybrat vždy to menší.“.

Před několika lety prohlásil Jan Pavel II. za blahoslaveného známého francouzského vědce a výborného křesťana Bedřicha Ozanama. Žil v době papeže Lva XIII. na přelomu 19. a 20. století. Když Ozanam zemřel, jeden kanovník o něm řekl: „Byl to světec, jen škoda, že se nedovedl vyhnout pasti manželství!“ Když to zaslechl Lev XIII., prý prohlásil: „Nepovídejte! Nevěděl jsem, že náš Pán ustanovil šest svátostí a jednu past!“

A o této „pasti“ – manželství mluví dnešní Boží slovo jak v 1. čtení, tak i v evangeliu. Co se tedy může stát pojítkem, které obnovuje manželskou úctu a lásku a chrání před rozpadem?

Před časem bylo otištěno v časopise „Výběr“ významné svědectví jednoho zkušeného kněze, který se zamýšlí nad tím, co může pomoci manželům, aby jejich vzájemná láska a úcta nevymizela. Píše: „Mohu vám říci: oddával jsem už za 42 let svého kněžství mnoho lidí a mnohým jsem radil. Ale dosud jsem se nedověděl o žádném manželství, které by ztroskotalo, jestliže si oba partneři zvykli společně se hlasitě modlit. Zřejmě je tato společná modlitba emocionálním hromosvodem, který svádí hněv a zášť do jakéhosi tajemného místa, kde je vše zlé pohlcováno a neutralizováno, jako když se hodí oblázek do moře.“ Skrze modlitbu jako by vstupoval do manželství „ten třetí“. Je známo, že v manželství je jedním z největších problémů skutečnost, že každý si hájí svou pozici, svůj názor. Když se tak říkajíc „zakopou“ ve svém postoji jako voják ve svém zákopu a žádný z nich nechce ustoupit, jsou na nejlepší cestě k vzniku tzv. „manželského trojúhelníku“.  Začnou hledat pochopení u někoho jiného mimo manželství a není daleko k nevěře. Modlitbou však dovolují manželé, aby do jejich života vstupoval „ten třetí“, který však jejich manželství nenarušuje, ale spíše vylaďuje a umožňuje jim, aby měli na koho vložit své problémy. Zároveň setkání v upřímné modlitbě učí partnery vidět nejen druhého a jeho chyby, ale i sama sebe a vyprošovat si neustále tolik potřebné světlo k tomu, abych měl odvahu podívat se kriticky také sám na sebe.

Manželské trojúhelníky jsou tedy možné nejen jako něco, co je začátkem konce manželství, ale když dovolím Bohu v modlitbě, aby „ten třetí“ byl On, nestane se rušivým elementem, ale spíše tím, kdo vzájemný manželský vztah dovede obnovovat a uchovávat.

Vzájemná modlitba uprostřed rodiny však dovede klást základy nejen manželství, ale i víry. Příklad otce, matky, kteří se dovedou sjednotit a společně napojit na Boha v modlitbě, má nenahraditelný význam pro vytvoření nejhlubších základů víry pro děti.

Manželství je celoživotní úlohou, danou Bohem – toto poznání patří psychologicky k nejdůležitějším předpokladům životního štěstí. Skoro nic v životě nespadne člověku do klína bez práce a námahy – určitě ne trvalá manželská láska a oblažující věrnost. Dnešním uším, mámeným filmovými a hudebními kýči o „věrné lásce“, nezní příjemně pravda, že je nutno pokládat manželství za celoživotní školu vzájemného poznání, uznání, úcty, přizpůsobení a různých osobních obětí ke zlepšování životní harmonie. Různost povahy a nálad, různost výchovy, sociálních poměrů, inteligence a předsudků jsou nepopiratelným důvodem k tomu, abychom viděli, že úloha manželství spočívá ve snaze proměňovat dva lidi k jednotě srdcí, proměňovat sympatii ve věrnou lásku, učit se stále oddanější službě druhému a poznávat stále lépe, že slovo Páně o blaženějším dávání než dostávání neplatí nikde víc než v manželství, kde se dosahuje pravého štěstí jen tím, že chci učinit šťastným především svého partnera.

Manželství není nějakou soukromou občanskou záležitostí, kterou by si mohl každý člověk uspořádat po svém. Skutečností je, že Bůh je původcem a strážcem manželství jako trvalé instituce věrnosti a lásky k dobru lidí.

Manželství je velmi vzácná hodnota života. Dovolme tedy Bohu, aby se podílel na budování této jedinečné stavby. Dovolte mu to tím, že ho budete pravidelně zvát do svého domova, do svého manželství, aby se stal tím trvalým „třetím“ uprostřed vás.

Autor: P. Ladislav Skrňa (Sv. Hora)