MILOSRDENSTVÍ (z promluv papeže Františka)

04.04.2016 19:57

MILOSRDENSTVÍ (z promluv papeže Františka)

Milosrdenství vždycky zahání špatnost a bere člověka naprosto vážně. Stále poukazuje skrytou dobrotu každého člověka. Nemá v úmyslu zdeptat, jak si nezřídka přejeme my; milosrdenství se přibližuje každé situaci, aby ji zevnitř proměnilo. Milosrdenství se vždycky mísí do zla, aby jej proměnilo.

Boží milosrdenství vstupuje do srdce, zjevuje a ukazuje, co bude naší jistotou a nadějí. Stále existuje možnost změny, máme čas na odpověď a proměnu, úpravu, změnu a konverzi toho, co nás jako lid vrhá do zkázy a co nás jako lidstvo pustoší. Milosrdenství nás povzbuzuje, abychom nazřeli přítomnost a měli důvěru v to, že se v každém srdci skrývá zdraví a dobrota. Boží milosrdenství je naší záštitou a silou.

Slzy mohou otevřít cestu k proměně, slzy mohou obměkčit srdce, slzy mohou očistit pohled a pomoci spatřit spirálu hříchu, do níž často upadáme. Slzy dovedou dát vnímavost zatvrzelému a usínajícímu postoji k utrpení druhých. Slzy mohou vést ke zlomu, který nás otevírá obrácení. Tak tomu bylo u Petra, který po zapření Krista plakal, a slzy mu otevřely srdce.

Prosme našeho Boha o dar obrácení, dar slz! Stále je čas na změnu, stále existuje východisko a příležitost, stále je čas prosit o Otcovo milosrdenství.

 

Milosrdenství a misie

Když obdržíme nějakou hezkou zprávu nebo učiníme nějakou krásnou zkušenost, cítíme přirozeně potřebu sdílet ji také s druhými. Cítíme, že nemůžeme zadržovat radost, kterou jsme dostali, a chceme ji šířit.

A stejně tak by tomu mělo být, když se setkáme s Pánem Ježíšem. Radost z tohoto setkání, z Jeho milosrdenství vede ke sdílení tohoto milosrdenství. Dávám to, co mi dává radost.

Milosrdenství, které dostáváme od Boha, nám není dáno jen pro nás samotné, ale jsme pozváni, aby se téhož daru dostalo také druhým. Když žijeme z milosrdenství, stáváme se misionáři milosrdenství, a jedině tak se může evangelium dotknout srdcí lidí, otevřít je k přijetí lásky, k přijetí obrovského Božího milosrdenství, které zahrnuje všechny.

 

Milosrdenství a spravedlnost

Když se někdo stane obětí nějakého zla, obrací se k soudci a požaduje, aby byla zjednána spravedlnost. Soudce uděluje viníkovi trest podle principu, že každý má dostat, co mu náleží. Trest však zlo nepřemáhá, ale pouze zastavuje. Jedině dobro může doopravdy přemoci zlo.

Bůh se jako Soudce obrací přímo k viníkovi a vyzývá jej k obrácení, pomáhá mu pochopit, že jedná špatně, a tak může se otevřít nabídce odpuštění. Tak jedná Bůh s námi hříšníky. Bůh totiž nechce naše odsouzení, nýbrž záchranu. Do zpovědnice chodíme nikoliv kvůli potrestání, ale jdeme prosit nebeského Otce, aby nám pomohl změnit život.

 

Milosrdenství a sdílení

Celá země náleží Bohu a lidem byla jen svěřena k užívání. Nikdo si tudíž nemůže nárokovat výlučné vlastnictví určité věci, a působit tak nerovnost. Kolik rodin je dnes na ulici, protože se staly obětí hamižnosti druhých! Bůh naopak přislíbil své požehnání tomu, kdo štědře otevírá ruku a dává z celého srdce. S odvahou tedy přistupme ke sdílení věcí tohoto světa, protože v tom spočívá milosrdenství.

 

Milosrdenství a snaha

Denně se po nás žádá, abychom se v tom, co děláme, snažili: v modlitbě, práci, studiu, ale také ve sportu a volném čase. Snažit se zkrátka znamená vynaložit dobrou vůli a svoje síly na zlepšení života.

Také Bůh ve vztahu k nám vyvíjí snahu. Jeho první snahou bylo stvoření světa. Avšak největší snahu vyvinul Bůh tím, že nám daroval Ježíše. On se k nám přibližuje, aby nám poskytl útěchu, smilování a odpuštění. Proto Bůh poslal Ježíše: aby se přiblížil nám všem a otevřel bránu svojí lásky, svého srdce, svého milosrdenství.

Také my jsme zváni ke snaze: například naše nasazení pro opuštěné, těžce postižené, vážně nemocné, umírající a ty, kdo nejsou schopni vyjádřit vděčnost. Do všech těchto situací přinášejme Boží milosrdenství svým životním snažením. Bez ustání přinášejme Boží pohlazení, protože Bůh nás svým milosrdenstvím pohladil.

 

Milosrdenství a moc

Bohatství a moc jsou skutečnosti, které mohou být dobré a užitečné, pokud jsou spravedlivě a s láskou dány do služeb chudých a všech. Avšak jsou-li, užívány sobecky a zpupně, mění se na nástroje zkaženosti a dokonce i smrti.

Ježíš nám říká: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem“.

Milosrdenství ukazuje i v tomto případě cestu, kterou je třeba se ubírat. Milosrdenství může měnit dějiny. Sám Ježíš Kristus je opravdový král, ale Jeho moc je naprosto jiná. Jeho trůnem je kříž. On není králem, který zabíjí, ale naopak dává život. Ježíš Kristus svou mocí a něhou uvádí hříšníky do prostoru milosti a odpuštění. A to je Boží milosrdenství.

 

Milosrdenství a napomínání

Otec rodiny, který má svoje děti rád, jim pomáhá, stará se o ně a odpouští jim. A jako otec je vychovává, napomíná, když chybují, a podporuje jejich růst v dobru. Takto je představován Bůh v Bibli jako laskavý, ale také náročný otec. Bůh napomíná své děti, aby se napravily a znovu se nechaly milovat. Proto Bůh na svůj lid volá: „Spletli jste si cestu“. A také volá: „Přijď ke mně, mé dítě.“

Pokárání se stává nástrojem nabádajícím k zamyšlení nad sebou. Bůh nás sice kárá za naše hříchy, ale ihned nám odpouští, prokazuje milost, a stále ponechává bránu milosrdenství otevřenou.

 

Milosrdenství a služba

Ježíš ještě předtím, než pro nás zemřel a vstal z mrtvých, učinil něco, co se hluboce zapsalo do paměti učedníků: umyl jim nohy. Gesto bylo tak nečekané a šokující, že jej Petr nechtěl přijmout. Takto Ježíš svým učedníkům ukazuje, že služba je jedinou možností, jak být svědky o Boží lásce.

Láska nejsou slova, ale činy a služba! Skromná služba konaná mlčky a ve skrytu. Když zapomeneš na sebe a myslíš na druhé, to je láska.

 

Milosrdenství a útěcha

Boží milosrdenství má schopnost těšit a otevírat sklíčená srdce naději. Bůh svoje děti neopouští, nýbrž pečuje o ně a zachraňuje je. Někdy je docela obtížné věřit v Boží dobrotu: když osamocení, utrpení a smrt budí dojem, že jsme byli opuštěni Bohem. Kolikrát jen jsme slyšeli slova: »Bůh na mne zapomněl«. Ale Bůh je blízko a dává spásu těm, kdo v Něho důvěřují. Není třeba propadat beznaději, nýbrž být si nadále jisti tím, že dobro přemáhá zlo, že Bůh setře každou slzu a vysvobodí nás z každého strachu.

 

Milosrdenství a Velikonoce

Boží láska je bezmezná. Velikonoce jsou obrovský příběh lásky, která nezná překážky. Na Zelený čtvrtek Ježíš ustanovuje eucharistii, Je to vznešená přítomnost Krista, který touží nasytit každého člověka, zejména ty nejslabší.

Velký pátek je vrcholným momentem lásky. Smrt Ježíše vyjadřuje lásku dávající se až do krajnosti, bez konce. Lásku, která chce obejmout všechny, nevyjímaje nikoho. Lásku, která se vztahuje na každou dobu a každé místo.

A Bílá sobota, která je dnem Božího odmlčení. Ježíš, uložen v hrobě, sdílí smrt s celým lidstvem. Bůh mlčí, avšak miluje. V tomto dni se láska – mlčenlivá láska – stává čekáním na život ve zmrtvýchvstání.

 

Utíkám se do Tvého milosrdenství, laskavý Bože, Ty jediný jsi opravdu dobrý. Ačkoliv je má ubohost veliká a má provinění mnohá, přesto důvěřuji Tvému milosrdenství, neboť jsi Bůh milosrdenství a nikdy nebylo neslýcháno, ani země, ani nebe nepamatují, že by duše, která důvěřuje Tvému milosrdenství, byla zklamána.

Bože slitovný, Ty jediný mě můžeš ospravedlnit a neodmítneš mě nikdy, kdykoliv se utíkám do Tvého milosrdného Srdce, které neodmítlo nikoho, i kdyby byl největším hříšníkem. Utíkám se do Tvého milosrdenství. Amen