V sobotu 4. července vydala Česká biskupská konference a předsednictvo Ekumenické rady církví prohlášení k otázce přijímání migrantů do ČR. Zpráva o zveřejnění textu i jeho samotný obsah vyvolaly poměrně bouřlivou reakci. Je to dobře, neb je patrné, že nám osud bližních v nouzi asi zas až tak lhostejný nebude. Zajímavá je ovšem ta skutečnost, že jsme byli nejednou odsouzeni ne za vydání takového dokumentu, ale pro jeho údajnou měkkost, resp. spíše selektivní pohled na věc.
V různých komentářích na toto téma je uváděno, že katolická církev se nabídkou pomoci křesťanům z oblastí postižených katastrofami různého charakteru dopouští (takřka) xenofobního jednání a chce pomoci JEN někomu.
Musím ale konstatovat, že katoličtí biskupové a předsednictvo Ekumenické rady církví (ERC) se nevyjadřovali k přijímání pouze křesťanských uprchlíků. V textu prohlášení je totiž zřetelná zmínka o další možné pomoci. Poslední věta jasně hovoří o možnosti dalších forem spolupráce, kromě tohoto aktivního přijetí křesťanských uprchlíků do farností a sborů.
Signatáři společného prohlášení o víkendu vyjádřili připravenost vyzvat farnosti a sbory k aktivní pomoci při integraci křesťanských uprchlíků proto, že na to máme účinné prostředky: je možno pomoci na základě společně sdílené víry. Neznamená to vyloučení ostatních forem pomoci, které by však měly být více institucionálního charakteru a především s využitím profesionálních struktur národní Charity ČR i Diakonie.
Celý text našeho prohlášení si můžete přečíst zde.
Tomáš Holub, generální sekretář ČBK